Mé vnitřní dítě
- Karmické otisky
- 15. 3. 2024
- Minut čtení: 2
Aktualizováno: 17. 3. 2024

Tentokrát mne terapeut vede na louku, kde si před sebe mám postavit své vnitřní dítě. Najednou přede mnou stojí ta malá holčička, kterou znám z fotek ze školky. Malá Simonka. Mám ji popsat, jak ji vidím. Je zamračená, nespokojená. Na popud terapeuta se jí ptám, jak se cítí. Podívá se na mne se slzami v očích a jen se mě zeptá, proč ji nemám ráda. Dívám se na ni s otevřenou pusou a říkám jí: Simonko, ale to vůbec není pravda, ani netušíš, jak moc Tě miluji. A ona mi na to odpoví: Tak proč mě nikdy neobejmeš, nepohladíš? A mi v tu chvíli dochází, že jsem to opravdu nikdy neudělala. Skláním se tedy a objímám tu malou Simonku s kudrnatými vlásky, dávám jí polibky do vlasů a několikrát opakuji slovo miluji Tě. Opravdu z hloubi srdce. A ona se na mě najednou podívá, usměje se a poté dostane záchvat smíchu, takový ten, který umí malé čisté dětičky, s pokrčeným nosíkem a zakloněnou hlavou. Směje se a směje a já se k ní zničehonic přidám, stojíme na té louce a hlasitě se smějeme. Pak jí chytím za ručičku a běžíme spolu ke stromu, na kterém je houpačka a já jí začnu houpat a pozoruji, jak je šťastná a cítím v sobě neskutečnou lásku. Poté ji znovu obejmu a slíbím jí, že za ní budu chodit co nejčastěji, aby nikdy nepochybovala o tom, jak moc ji miluji - teď už tu moji chichotající se holčičku…
Cítím, jak se mi ulevuje, jak se mi otevírají dveře k mému vnitřnímu dítěti a jak se uzdravuje má vnitřní dětská duše. Terapeut mi poté říká, že je důležité si své vnitřní dítě a jeho potřeby uvědomovat a pečovat o něj, stejně jako o sebe sama.
Dávám si tedy za úkol se každý den zamyslet nad tím, co potřebuje má vnitřní dětská duše, jak jí mohu poskytnout lásku, péči a podporu. Cítím se osvobozená a uvolněná, jako by se ve mně něco uvolnilo a začalo proudit.

Comments